Odchází muž, který si vzal Česko jako rukojmí. Vyprávíme Zemanův příběh, jak se skutečně odehrál
Není mnoho politiků, kteří v lidech vyvolávají tolik emocí jako Miloš Zeman. Dnes po deseti letech končí jeho prezidentská éra. Vyprávíme příběh muže, který výrazně proměnil Česko.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Miloš Zeman se narodil 28. září 1944 v Kolíně, kde vyrůstal jako jedináček ve skromných poměrech s babičkou a matkou učitelkou, která byla ve městě proslulá svou přísností.
Když mu byly dva roky, rodiče se rozvedli. Zeman ve svých pamětech popisuje, že se s otcem viděl jenom jednou. I proto tvrdil, že jeho smrt jej ve třinácti letech příliš nezasáhla.
Už jako dítě byl Zeman samotář, prý mu to ale nevadilo. Byl ponořený do knih, které si půjčoval zejména z knihovny svého prastrýce, katolického faráře ve Zbraslavicích.
„Hltal jsem bez rozmyslu, co mi do ruky přišlo, ale přes množství balastu se postupně začala vytvářet jakási mřížka či kontext, do kterého jsem mohl začleňovat to, co jsem postupně přečetl,“ poznamenal Zeman ve svých pamětech nazvaných Jak jsem se mýlil v politice.
Jeho oblíbeným místem pro čtení byl kolínský hřbitov. „Tím jsem vzbudil podezření správce hřbitova, že chci krást květiny. Tato drogová závislost (četba, pozn. red.) mě neopustila dodnes. Věřím, že kniha – nikoli povrchní surfování po internetu, tím méně krátkodeché výkřiky deníků a týdeníků – je základním zdrojem informací o vnějším světě,“ píše Zeman.
Jeho zálibu chodit číst knihy na hřbitov potvrdila také bývalá kolínská starostka Zdeňka Majerová. „Na hřbitov chodil rád, to si pamatuji. Bydleli s maminkou kousek ode mne,“ řekla v roce 2013 Hospodářským novinám. Podle ní Zeman působil jako „sečtělý samotář“.
Podobný dojem měl z pozdějšího prezidenta také někdejší středočeský radní Karel Molnár, který Zemana potkával na kolínské chlapecké škole. „Pamatuji si, že už tenkrát měl hlavu trochu ke straně, která je pro něho tak typická,“ vzpomínal Molnár.
Po devítiletce Zeman nastoupil na kolínskou střední ekonomickou školu, kde byl v ročníku jediný kluk. „Hodně četl a psal pěkné slohy, ale byl ohromně namyšlený a sebejistý. A takový zůstal,“ řekla HN jeho bývalá češtinářka, která si přála zůstat v anonymitě.
Podle ní Zemanovi hrozilo, že nepůjde k maturitě, protože v referátu o Karlu Čapkovi se zmínil, že nejlepší knížka, kterou od něj četl, byly Hovory s T. G. M. O Masarykovi se přitom podle učitelky začátkem 60. let 20. století ještě mluvit nesmělo. „Někdo to musel říct řediteli, který kvůli tomu Zemana nechtěl pustit k maturitě. Nakonec se pedagogická rada dohodla, že k maturitě může, ale nedá mu doporučení pro studium vysoké školy,“ zmínila češtinářka, která v té době byla na mateřské.
Zeman ve své knize popsal situaci trochu jinak: Učitelka jej prý
